Williamův zákon- IV.kapitola

23. ledna 2013 v 18:32 | Em |  Williamův zákon

Tentokrát se to trochu více rozjede, přeji hezké počtení...


,, Ale Em!" pištěla Nora. ,, Slíbila jsi mi, že přece půjdeš! Řešili jsme to už pět měsíců, sháněli jsme fotografa a pořádně módní hadry!" řvala do telefonu. Řeč byla o focení. Obě kamarádky se domluvili, že jakmile najdou fotografa, který bude fotit dostatečně kvalitní fotky za dobrou cenu, vezmou hadry a půjdou fotit na oblíbené místo. Jenže ve městě nebyl nikdo, kdo by jejich kritéria splňoval, a tak když přijel Nořin bratr, dobrý fotograf, z Anglie, hned měl o práci postaráno.
,, Noro, podívej." uklidňovala ji Marion. ,, Dnes se mi to vážně nehodí, máma potřebuje napéct cukroví, má toho strašně moc. Navíc táta taky něco potřebuje, a taky dvojčata dělají nějaký tajný plán. Dneska to vážně nejde, ale co třeba zítra?" snažila se Marion o nápravu dnešní absence.Na focení se těšila, jelikož pózování před objektivem jí šlo a bavilo ji to, ale daleko víc měla chuť jít za Jonášem. Strašně ji lákala jeho minulost. Chtěla se něco nového dozvědět.
,, Zítra má brácha pohovor!" řekla Nora uraženě a zavěsila.
Marion usedla na postel a dala ruky do dlaní. Mrzelo ji, že Noru musela tak zklamat. Pamatuje si na první fotky, které spolu nafotili, jak Noře zářili oči radostí při pohledu na výtvory. Strašně ji to bavilo.
Z Marionina přemýšlení ji vytrhl křik dvojčat.
,, Adame! Kamilo! Vraťte mi okamžitě ten hrnec!" křičela maminka z kuchyně.
,, Co se děje?" vykoukla Marion z pokoje.
,, To se zeptej jich!" ukázala matka rozčíleně na dveře, které vedly do pokoje dvojčat.
,, Okamžitě mi ten hrnec vraťte a budu počítat do tří!" vyhrožovala maminka, která už stála před dveřmi.
,, Jedna!" potvrdila co říkala. Bylo na ní vidět, že je opravdu naštvaná.
Marion měla důležitější věci na práci, a tak se odebrala do svého pokoje. Sepla si dlouhé blonďaté vlasy do ohonu, sebrala malou hnědou tašku přes rameno a v petrolejových pletených šatech nad kolena, vyrazila z pokoje.
,, Kdo je ten šťastný?" ptal se otec Marion, když si oblékala dlouhý šedý kabát.
,, Je to jen jeden známí. Nic víc, nic míň, prostě si chceme jen pokecat." vystvětlovala Marion.
,, Víš jak to začíná, broučku? Nejdříve chcete jen pokecat, pak se budete vídat čím dál tím častěji a nakonec?" dal otec ruce v bok, v ruce měl zase jednu ze svých rodičovských knih s názvem "JAK VYCHOVÁVAT DVOJČATA" a ve tváři měl ustaraný výraz.
,, A neseznámil ses náhodou tímhle způsobem s naší maminou?" smála se Marion, když si obouvala vysoké kozačky.
,, Ale... ale to je, milá zlatá, jiný příběh." opřel se tatíček o zeď.
,, Tak to děkuji za hezkou přednášku." políbila Marion otce na tvář a rozloučila se. ,, Tak se tu mějte a já vyrážím do víru velkoměsta!"
Celou cestu trolejbusem přemýšlela, o čem si asi tak budou povídat? Jonáš nežil, jako Edward Cullen, nějak extrémě dlouho, ale možná navštívil nějakou zemi. Třeba miluje Anglii, nebo Paříž, stejně jako Marion, a možná je dokonce unešený, stejně jako Adam, z vysokých budov v New Yorku. Ale proto si vlastně domluvili schůzku, aby se jeden o druhém něco dozvěděli. Aby měli čas se poznat. Marion už věděla z otcových přednášek, že poznat toho druhého je těžké a trvá to celý život. Ale Jonášův život ji zajímal a měla zájem ho poznat.
,, Ahoj." usmál se na ni nesměle.
,, Ahoj." oplatila mu úsměv Marion a oba dva se pustili do normální konverzace.
V kavárně si sedli naproti sobě ke stolu, který byl u okna a oba si objednali latté.
,, Tak..." usmál se na ni potutelně, když jim servírka, která se laškovně ohlížela po Jonášovi, donesla kávu. ,, Čím začneme?" zeptal se jí.
,, Kolik ti je?" zeptala se Marion a přitom upírala zrak na latté, do kterého si sypala cukr.
,, Dvacet, a tobě?"
,, Sedmnáct." zamíchala lžičkou kávu.
Konverzace pak pokračovala normálně. Nejdřív se jen tak bavili o životě, pak se začali více poznávat a nakonec se oba dva smáli. Marion zjistila, že by Jonáš nemusel být zas tak špatný. Povídal ji o svých cestách po světě, ona mu zase říkala jaké je to žít s lidmi jako jsou její dva mladší sourozenci.
,, Chceš něco ukázat?" nastavil ji galantně rámě, když se procházeli po náměstí. Marion jen přikývla a zavěsila se do něj.
Opustili střed města a zamířili do tiché městské čtvrti. Procházeli okolo tmavých domů a nakonec zamířili do tmavé uličky. Marion se zarazila, cítila něco špatného.
,, Marion." usmál se na ni Jonáš. ,, Kdybych se ti pokusil něco udělat, tak prostě použiješ svoje čáry máry." ukázal hraně rukama.
Marion se na něj chvíli zvídavě dívala, ale nakonec došla k závěru, že má vlastně pravdu. Nemá se čeho bát.
Už chtěla k Jonáši přistoupit, aby mohli pokračovat dál v tajemné cestě, když se Jonášův milý výraz přeměnil na vyděšený. Měl oči upřené někde do dáli. Marion se otočila tím směrem, ale i když mžourala jak chtěla, tak nic neviděla.
,, Co se děje?" nechápala ho.
,, Marion, jdeme!" zavelel najednou, drapl ji prudce za ruku a táhl ji pryč.
, Kam jdeme?" nechápala Marion a snažila se mu vymanit, jenže on byl, k její smůle, samozdřejmě silnější.
Jonáš neopovídal, táhl ji dál.
,, Pusť mě!" zakřičela, protože se začala bát. Jenže on s ní vůbec nekomunikoval. Náhle kolem prosvištěl v obrovské rychlosti stín. Jonáš se zastavil a schoval Marion za své široké záda.
,, Kdo to byl?" špitla potichu. Jonáš jí ale neodpověděl, jen se naštvaně nadechl a rozhlížel se.
Najednou někdo prudce vytartoval proti němu a srazil ho ke zdi. Marion stála jako přimražená, podle rychlosti to musel být upír.
,, Nikdy, nikdy v životě nebudeš lepší!" vrčel neznámý. Držel Jonáše pod krkem. ,, A pokud v tomhle budeš pokračovat, jsem schopný tě i zabít! I když jsi můj syn!" zařval.
,, Zmařil jsem ti všechny plány, co?! Ale mě kazit život nebudeš! Mě ne! A jestli se jí jenom dotkneš!" vyhrožoval Jonáš zuřivě. Poháněla ho taková zloba, že ho od sebe odstrčil takovou silou, že otec spadl na zem.
Jonáš se okamžitě objevil u Marion, která je vyděšeně sledovala. Nedokázala uprchnout.
,, Marion." podíval se na ni ustaraně. ,, Prosím tě, uteč." vydechl a chytl ji za ruce, které byli studené. Políbil ji na čelo a otočil se k ní zády. Šel si to s otcem vyřídit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 DRAK DRAK | Web | 25. ledna 2013 v 17:34 | Reagovat

:-)

2 Jannie Jannie | Web | 26. ledna 2013 v 11:22 | Reagovat

Super akční kapitola! Líbila se mi až na pár chybiček :D ale musím tě pochválit! Prosím o další kapitolu :D

3 minnie. minnie. | Web | 28. ledna 2013 v 20:42 | Reagovat

Velice se mi ten příběh zamlouvá a určitě si počkám na další kapitolu :-) Píšeš skvěle.

4 Huyana Huyana | Web | 5. listopadu 2013 v 16:38 | Reagovat

Fúha, riadne akčná kapitola! ;-)
Kedy bude ďalšia?? :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama