Zapomnění - 2. kapitola

10. prosince 2012 v 16:22 | Jannie |  Zapomnění

Včera jsem se konečně vrhla na pokračování a tady je :)) přeji hezké počtení





Poté, co vyslovila ta slova, prudce se mu rozbušilo srdce, tep se zrychlil, krev vřela. Přístroje kousek od něj se prudce rozpípaly. Vzápětí se objevila sestra a vyprovodila ženu pryč, že si pacient musí odpočinout.
Muž za ní dál zíral a pohltil jej ten největší zmatek. Až příliš ostře si uvědomoval svou pozici; z nějakého důvodu netušil, kdo je. Ten fakt jej tlačil v hrdle jako nepolknuté sousto. Ještě víc však vřel úzkosti při pomyšlení, že tato žena je jeho snoubenkou, aniž by si ji pamatoval, aniž by tušil, kdo to je.
Upadnutí do hlubin spánku bylo vlastně vysvobozením, avšak nic mu to nepřineslo. Probudil se ještě více unaven a v ještě větším zmatku. Jeho pohled mu jako první padl na prázdné ruce. Byly hubené, téměř se pod kůží rýsovaly kosti a pletiva žil. Po pravém malíčku se táhla dlouhá růžová jizva a končila až téměř u zápěstí. Zdálo se, že je již hodně stará.
Další jizva se mu leskla na levé paži, kde se částečně skrývala pod rukávem nemocničního hávu. Další dvě menší jizvy bledly na hřbetě levé dlaně. Unaveně zamrkal. Zajímalo by ho, jak k těm jizvám přišel.
Jak se tak prohlížel, zaměřil se zrakem na čupřinu černých vlasů, které se mu houpaly před očima. Zvedl obě paže a prohrábl si hustou kštici. Ani v té chvíli se mu paměť nevracela. Jeho vzhled byl pro něj stejnou záhadou jako identita. Toužil vědět, jak vypadá. Rozhlédl se po pokoji, ale nikde žádné zrcadlo nebylo.
Prudce vydechl. Sklouzl prsty na vysoké čelo, husté obočí a víčka zakončená řasami. Dotkl se ostrého nosu a sklouzl na úzké rty a výraznou bradu. Dva centimetry od ucha nahmatal další jizvu; hladkou čáru nepokrytou strništěm. Další po chvilce nalezl kousek pod bradou, ta byla však mnohem delší a táhla se až ke klíční kosti.
Zavřel oči a snažil se dát si všechno dohromady. Je ošklivý, zjizvený muž, nezná své jméno, netuší, jak vypadá a jeho minulost je pro něj jedna velká záhada. Přitiskl si dlaně na obličej a díval se skrze prsty na pokoj před sebou. Vnímal barvy a tvary, to všechno uměl pojmenovat. Ale co se týkalo jeho osoby, byl v koncích. Neznal sám sebe. To pomyšlení mu málem vhánělo slzy do očí.
Úplně v posteli nadskočil, když se dveře prudce otevřely a dovnitř nakoukla sestra. Nato hned zmizela a on zaslechl za dveřmi rozrušené hlasy. Pak se otevřely dokořán a obě ženy vešly. Jedna z nich byla sestra a za ní v patách Veronika. Při pohledu na ni polkl a upřel svůj zrak na bílou přikrývku.
Sestra zkontrolovala přístroje, porovnala polštář a spěšně odešla. Tomáš slyšel, jak žena přistupuje blíž.
"Omlouvám se, že jsem tě rozrušila."
Kývl hlavou, ale stále se zdráhal zvednout zrak.
Slyšel, jak se prudce nadechla. "Musí to být pro tebe tak hrozné."
Neopověděl, ani jí nedal nijak najevo, že má pravdu. Civěl na své zkostnatělé ruce, mnul si je, až se mu zpotily. Srdce se mu prudce rozbušilo, když jej pomalu drobnou rukou uchopila a stiskla.
V ten okamžik se na ni podíval. Plakala a upřeně jej sledujíc zelenýma očima, kousala se do rtů. Marně se snažil vyhledat ve své paměti jakékoliv vodítko. Přejížděl ji pohledem a hledal cokoliv, cokoliv, co by mu ji jen náznakem připomínalo. Nenašel nic. Zkrátka tu ženu viděl poprvé v životě.
Pomalu stáhl své dlaně a přitáhl si je k sobě.
"Copak si vůbec na nic nevzpomínáš?" zeptala se zoufale a složila své dlaně do klína.
"Omlouvám se, ale já nevím, kdo jste."řekl překvapivě prudce.
V ten okamžik se rozrazily dveře a dovnitř se jako tornádo vřítila další žena. Zpočátku ji Tomáš nepoznával a zoufale si říkal, kolik žen na něj ještě bude tlačit, ale pak se mu myslí mihla vzpomínka a on se s nadějí napřímil. Prohlížel si její dlouhé černé vlasy spletené do copu, rozjařené hnědé oči orámované dlouhými řasami, pevnou štíhlou postavu a rozradostněný úsměv a vzpomínal. Proud vzpomínek mu probíhal hlavou a na všech byla jenom ona.
Rozšířil se mu zrak vzrušením. Pak uviděl i jméno.
"J-Julie?" vykoktal chraplavě s nadějí v hlase.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Em Em | Web | 10. prosince 2012 v 18:04 | Reagovat

oujé :D fakt dobré Jani, s tím popisem na tebe nemám, už se těším na další díl :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama