Williamův zákon- II.kapitola

23. prosince 2012 v 15:27 | Em |  Williamův zákon

Další kapitola, tak doufám že se vám bude líbit. Zrovna jsem měla dobrý den, doma byla hezká vánoční atmosféra, tak jsem toho využila pro vytvoření nové kapitoly. Hezké Vánoce a hodně dárků, přeje Em.


Vtrhla domů a hystericky třískla dveřmi. Chvíli jen stála vyděšeně před zrcadlem a zaháněla tu šílenou představu, že jí jde někdo po krku. Nakonec si sedla na lavici, která byla v chodbě a začala si vyzouvat boty.
,, Tradiční české vánoce..." objevil se její otec ve dveřích s knížkou v ruce. Jakmile spatřil vyřízenou Marion sedět na lavičce, přestal číst. Chvíli se na ni zkoumavě díval, jako by chtěl zjistit co se děje. Jenže to by nebyl její otec, aby ji něčím nepřekvapil.
,, Zlatíčko víš to, že tvoje maminka se zbláznila?" řekl uraženě a schválně nahlas, tak aby to Marionina matka slyšela až do kuchyně.
,, Broučku, nevěř svému tatínkovi, jen si vymýšlí." ozval se z kuchyně ženský hlas.
,, Ano? Miláčku?" obrátil se otec k Marion, která si pověsila kabát na věšák. ,, Je normální, aby jsme měli na Vánoce pátnáct druhů cukroví?"
,, Tati..." vydechla unaveně Marion.
,, Tak já ti něco řeknu Alexi!" objevila se Marionina maminka ve dveřích s vařečkou v ruce. ,, Víš kdo sní všechno cukroví na Štědrý den?" řekla rozzlobeně.
V tom se objevili dvojčata Kamila a Adam v chodbě.
,, Ano, vím má drahá! Tady naše děti." rozpažil otec ruce, aby ukázal kolik dětí má. Marion byla nejstarší, Kamila a Adam měli dvanáct.
,, Ne! Špatně muži! Ty to všechno sníš! Sedneš si k televizi s talířem cukroví a nikdo tě nevyžene!" mává vařečkou maminka.
,, Nevím jak vy, ale já si jdu lehnout. Mám toho dneska plné zuby." vzdává to Marion a odebere se po schodech do pokoje.
,, My jdeme taky!" oznámili dvojhlasně Adam a Kamila.
,, A opovažte se zas vymýšlet nějaké blbosti!" hrozí jim maminka.
Marion hodí tašku do kouta a svalí se na postel. Ještě že nemá společný pokoj s dvojčaty, to by se zbláznila snad úplně. Chvíli odpočívá, nakonec jde ale do sprchy. Když se vrací z koupelny zastaví ji Adam.
,, Marion?" hodí na ni prosebný pohled.
,, Co potřebuješ?" řekne nepříjemně.
,, Noo.. víš... s Kamčou děláme malej pokus a potřebujeme zapalovač." Marion ihned pochopí jak to myslí. Máma by jim zapalovač do ruky nikdy už nedala, protože po tom co skoro vyhodili celý dům do povětří si to už netroufá. A tak je může zachránit jedině ona.
,, Běž na chodbu a v kabátě ho mám." mrkne na něho spiklenecky. Nedělá to proto, aby vyhořeli, ale proto aby se jich zbavila.
,, Dík ségra!" rozsvítí se Adamovi oči a utíká ke schodišti. ,, A počkej!" zastaví ji ještě. ,, Jaktože máš zapalovač v kabátě?" nakrabatí čelo. Nejde mu to do hlavy.
,, A čím si mám jako zapálit cigaretu. Kamenem?" rozesměje se Marion. Adam se taky usměje. ,, Ale pak vrátit!"
Adam udělá gesto jakože ano, a pak odejde na tajnou misi. Marion se vrátí do pokoje, otevře okno, jelikož má pocit, že se už asi rok nevětralo. Mezitím si skládá věci do skříně, když v tom uslyší někoho za zády. Otočí se na patě a už chce poděkovat Adamovi za vrácení zapalovače, když v tom ustrne v pohybu. Ten kluk. Najednou zase ucítí ten hrozný zápach, který ji pálí v nose. Zuřivě zamrká, aby rozehnala hrozný sen. Jenže on je tam pořád a dívá se ni. Marion rychle zavře skříň a chce se rozeběhnout ke dveřím.
,, Počkej!" zastaví ji a chytne za ruku.
,, Nech mě!" chce se mu vymanit.
,, Ne!" přimáčkne ji ke skříni a chytne ji za krk. Marion se na něj zděšeně podívá. ,, Musím ti něco vysvětlit."
,, Pust mne." skoro se Marion rozbrečí.
,, Když mi slíbíš že nebudeš dělat scény." zvedne obočí.
,, Pust mne, prosím." stekla jí jedna slza po tváři. Marion se mu hluboce podívala do očí, všimla si jak má nádherně modré oči, nikdy takové oči neviděla. Viděla v nich strach, což ji dost převapilo , jaktože on má strach? Z čeho?
,, Na tohle nemám nervy." zešeptal zdeptaně a pustil ji. Marion se okamžitě divoce rozkašlala a usedla na postel.
,, Kdo jsi?" zeptala se ho když ji záchvat kašle opustil.
Kluk mezitím přešel na druhý konec pokoje. Nepřítomně se díval z okna.
,, Jsem Jonáš." vyslovil ledově s nepřítomným pohledem ven.
,, Já jsem..." chtěla se mu představit. Doufala, že ho snad nějak přemluví, aby ji nezabíjel. Vždyť nic neudělala.
,, Já vím kdo jsi." přerušil ji vážně. ,, Co víš o Williamově zákoně?"
,, O čem?" nechápala Marion.
,, Williamův zákon, který říká že dvě stvoření jsou si souzená. Musí spolu být, komunikovat spolu, jedině tak mohou přežít. A pokud mám dobré informace, tak ty jsi čarodějka."
,, No to máš, ale pořád nechápu proč mě pronásleduješ."nakrabatila Marion čelo.
,, My dva..." vydechl Jonáš. ,, Upír a čarodějka, prostě se nás ten zákon týká." přešel k ní .
,, Co to je za kravinu?" vykulila Marion oči.



A ZDE MALÁ UKÁZKA JONÁŠE:

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jannie Jannie | Web | 23. prosince 2012 v 21:01 | Reagovat

Situace s cukrovím je mi sympatická, jelikož to u nás bývá podobně :D všechno hned zmizí. Dvojčata mi trochu připomínají Weasleyovi z Harryho Pottera :D a závěrem ti nechávám krátky vzkaz: CHCI DALŠÍ KAPITOLU, HNED! :D skvělé :D jsme zvědavá jak se to vyvine

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama