Williamův zákon- I.kapitola

9. prosince 2012 v 16:32 | Em |  Williamův zákon

Tak doufám, že se vám první kapitola bude líbit, přeji hezké počtení, doufám že vás zaujme a budete si ji rádi číst. Budu se snažit, aby se vám co nejvíc líbila, a kdyžtak své poznámky pište do komentářů, ráda si přečtu vaše názory. S pozdravem Em.


,, Kecáš!" vyvalila oči Nora. Marion právě seděla se svýma třema kamarádkami v trolejbuse a vyprávěly si největší drby.
,, Nekecám!" vrtí záporně hlavou Viola. ,, Opravdu spolu ti dva chodí, ale neboj, vůbec jim to nesluší." ujistí Viola Noru.
,,To se nedivím. Sára je až moc výrazná oproti Jakubovi. A ten? Ten než by něco řekl, tak nechá, aby za něj Sára rozhodovala." usoudí Lea hlasitě. Baví se tu totiž o bývalém Nořiném příteli, který ji nechal kvůli dotyčné Sáře.
,, Sára je úplně blbá." rozesměje se Nora. ,,Viděly jste, co měla dneska na sobě?"
,, Jo, to teda viděli.Ta by se mohla nechat zaměstnat jako dopravní kužel." řehtají se holky na celý trolejbus.
,, Holky? Trochu se kroťte, dívá se po nás celý trolejbus." klidní je Marion.
Viola, Lea a Nora se tedy ztiší a chichotají se jen tak mírně.
,, Hej, holky vidíte tam toho kluka?" ukáže Lea s úsměvem na kluka, který se drží za tyč, aby nespadl. Ten kluk se na ně ani jednou neusmál, jen na ně s vyvalenýma očima civěl.
,, Divá se na nás jak vyoraný míval." rozesměje se Viola.
,, Náhodou je docela pěkný." uzná Marion při pohledu na malého, blonďatého kluka s křivým nosem.
,, No jo, ale moc malý." protočí Nora oči v sloup.
,, No, mě se docela líbí. Takový sympatický." přizná Lea.
,, No jo Leo, ale problém je v tom, že tobě se líbí skoro každý." Zvedne ukazováček rozesmátá Viola. Holky ho ještě asi pět minut pozorují, ale pak k němu přistoupila nějaká holka.
Lea a Nora se zrovna dohadují jestli je lepší hezký nebo chytrý kluk, když v tom najednou Marion udeří do nosu hrozný zápach a má pocit, jako by jí někdo zapichával jehličky do hlavy. Cítí, že ji někdo pozoruje, ale ač se otáčí jak chce, nikoho nevidí. Přiloží si teda šálu k nosu a nasakuje z ní vůni jejího nového drahého parfému. Snaží se na to nemyslet, ale pořád jí sužuje strašná bolest.Naštěstí trolejbus už zastavuje na další zastávce.
,,Holky." přeruší Marion menší hádku. ,, Už vystupuju, tak čaute." rozloučí se rychle, sebere tašku a snaží se prorvat davem lidí ven. Hlavně pryč od toho děsného pachu a protivného pohledu v zádech, který cítila.
Když vystoupila, nadechla se zhluboka čerstvého vzduchu. Čekala sice, že ucítí splodiny města, vždyť na to byla denně zvyklá, ale to co ucítila, při tom jí žaludek udělal dva přemety. Marion se rozkašlala a rychlým krokem zamířila k domu. Jelikož vystoupila o dvě zastávky dál, čekala jí ještě půl hodinová cesta.
Za pět minut rychlé chůze trochu spomalila a nakonec se zastavila, aby se vydýchala. Co to k sakru mělo znamenat?! Kdo ji pronásledoval? Měla nějaké podezření, že by to mohl být upír. Marion se občas babičky ptala, jaké to je když se potká s upírem? A ta jí to vystvětlovala jako bolest a hrůzu. I když sama Marion byla čarodějka, což v některých lidech mohlo vyvolat strach, a i ona sama se občas považovala za vymyšlené stvoření, upír jí přišel daleko strašidelnější nevěrohodnější a vymyšlenější než čarodějka. Přece čarodějky dnes byly i ženy, které ostatním vykládali budoucnost a většina lidí se jich nebála. Ale upír?! Při té představě se Marion otřásla hrůzou. Vybavila si totiž krev, křik, hrůzu, strach a smrt. A hlavně bolest.
Byla už skoro u svého domu a těšila se, jak se natáhne na chlupaté křeslo, uvaří si horký čaj a zapalí svíčky, když v tom najednou ucítila znovu ten zápach, pohled na zádech a k tomu ještě ticho v ulici prořízl hrozný výkřik. Pomalu a s hrůzou se otočila, připravena na nejhorší. Naproti ní stál vysoký, tmavovlasý kluk, nebo spíš muž, ale do tváře mu neviděla, kvůli tmě, která ho ze všech stran obklopovala.
Propadla hrůze a zděšení. Začala se klepat a chtěla rychle utéct. Muž k ní popošel o dva kroky. Chtěla začít křičet, ale místo panického výkřiku ze sebe vydala prosté:
,, Ne, prosím." které skoro zašeptala. Skoro ani nedýchala, muž se k ní přibližoval, když v tom Marion sebrala dostatek sil, prudce se otočila a sprintem se rozeběhla k domu. Poháněl ji strach, hrůza a zděšení.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jannie Jannie | Web | 9. prosince 2012 v 20:48 | Reagovat

Skvělé! Opravdu mě to nadchlo! Nejdříve se byl celý svět obyčejný, řešily se normální problémy a pak jsi mě najednou vrhla do světa čarodějek a upírů. Skok :D Ale pěkné, těším se na další kapitoly:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama