Zapomnění - 1. kapitola

26. listopadu 2012 v 21:02 | Jannie |  Zapomnění
Ačkoliv je kapitolka příšerně krátka, alespoň nás trochu posune dopředu. Hezké počtení.




Jakmile otevřel oči, oslepilo jej oslnivé světlo. Prudce přivřel víčka a násilím je tlačil k sobě. Ochromila jej bolest, ale hlavně zmatek. Vůbec netušil, kde se nachází. Byl plný pocitů, naplňovaly jej až po okraj a on je neuměl identifikovat. Snažil se přijít na to, kdo je a co se děje. Hledal ve své paměti jméno.

Se zmatením zjistil, že nic nenalézá! Na otázku, kdo je, se mu v mysli nezjevila odpověď. Potom si uvědomil tu strašnou pravdu; zapomněl své vlastní jméno, svou identitu.

Přitiskl si dlaně na obličej, aniž by jen pootevřel oko. Za víčky se mu odehrávala poslední vzpomínka, na niž si pamatoval. Své dlaně a prsty měl obemknuté kolem ledového zábradlí namrzlého ledem, pak uslyšel podivný zvuk a najednou padal, řítil se dolů, děsivě máchal pažemi kolem sebe. Potom následovala pouze mlha, již nebylo možné překlenout.

Svěsil dlaně a otevřel oči.

Okamžik viděl opět pouze bělobu, v níž se matně rýsoval obrys postavy. Mrkal a obrysy se postupně vyjasňovaly. Nakonec se před ním zjevila ženská postava, která postupně získávala podobu. Měla černé havraní rovné vlasy ostříhané do krátkého mikáda, které rámovaly hezký kulatý obličej. Měla kočičí zelené oči, jež jej starostlivě pozorovaly a plné narůžovělé rty se neusmívaly.

Zíral na ni a snažil se rozpomenout, zda ji zná. Po dlouhém probírání svých chabých vzpomínek dospěl k závěru; ne, tuhle ženu nezná.

"Kdo jste?" zachraplal hlasem, který dlouho nemluvil.

Žena neodpověděla. Místo toho si přitiskla dlaň na ústa a hlasitě vzlykla. Do očí se jí vedraly slzy a ona se k němu otočila zády. Nechápal její počínání, ale mlčel. Teprve až se opět otočila a popošla blíž, pochopil.

"Ty si mě nepamatuješ?" zašeptala a polkla.

Zavrtěl hlavou a pouze ten pohyb jej zabolel.

"Jsem přece Veronika. Tvoje snoubenka."


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Em Em | Web | 29. listopadu 2012 v 19:32 | Reagovat

Jediná výtka! Krátke Jani! Ale fakt děsněkrutopřísně krátké! Ale jinak moc hezky popsané, dělá to na mě dobrý dojem a hlavně to téma se mi strašně líbí :3 :D

2 Jannie Jannie | Web | 29. listopadu 2012 v 21:00 | Reagovat

[1]: Já vím, je děsněkrutopřísně krátká:D:D děkuji za pochvalu, příště se vynasnažím o delší příspěvek:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama