Projekt Kritika - Sám v márnici

13. října 2012 v 21:11 | Jannie |  Jednorázovky

Povídka, kterou jsem napsala do projektu Napiš a získej kritiku. Kritiku od Beatrix a Sherillyn najdete zde.

Petr vlastně ani netušil, co na tom podivném místě dělal. Vypadalo to tady jako v nemocnici. Všude kolem něj se rozprostírala oslňující běloba. Nepamatoval si, jak se sem dostal, procitl z hlubokého spánku a jeho mysl zahalovala mlhavá rouška nevědomí. Chtěl pryč, ale neznal cestu. Navíc mu neměl kdo poradit; nikde nebylo ani živáčka. By tam sám.
Zaujaly jej dvojité dveře na samém konci chodby. Nijak se nelišily od těch ostatních. Nějakým záhadným způsobem jej ale lákaly. Vstal a zatočila se mu hlava. Pocítil podivnou únavu, avšak pomalu se plížil dál.
Vstoupil dovnitř. Nejdříve byl zmatený, pomalu si zvykal na všudypřítomné šero. Potom si však uvědomil, na jakém místě se to octl a přidušeně vykřikl. Kam jen dohlédl v matném světle skomírající žárovky, všude se nacházeli podlouhlá lůžka na kolečcích. Na každém z nich leželo nehybné lidské tělo. Kolem se vznášel těžký mrtvolný puch. Byl v márnici!
Trvalo dlouho, než se ochromen odhodlal udělat pár kroků vpřed. Pomalu procházel mezi lůžky a přejížděl po nich očima. Pokaždé spatřil ten samý výjev. Mrtvolu s dírou v hrudi, jak jim někdo vyřízl srdce. Byly to ženy i muži. Každému z nich se v očích zračil výraz čirého děsu. Každý z nich měl na zápěstí papírový náramek se svým jménem.
Pocítil strach a tak se otočil k úprku, ale uvědomil si, že již není sám. Za dveřmi se ozývaly rozzuřené hlasy, ženský křik a drnčení koleček. Zvuky potyčky. Nevěděl, co dělat, ale rozhodně nechtěl, aby ho tu takhle přistihli, ať to byl kdokoliv. Právě včas se vrhl za jedno z lůžek, jehož prostěradlo bylo sesunuté na stranu, takže ho částečně zakrývalo.
V tom kamžiku zaslechl ránu, jak lůžko narazilo do otvíracích dveří a kodrcavě vjelo dovnitř.
"Jak máme pracovat, když sebou tahle hází!" sykl tvrdý mužský hlas. Ozvaly se vzpíravé zvuky.
Pomalu vykoukl zpoza mrtvoly na lehátku a spatřil hrůznou scénu. Na lůžku, jež před sebou tlačil vychrtlý mužík v bílém zakrváceném hávu, ležela připoutaná žena. Byla mladá, sotva dosáhla dospělosti. Měla na krátko střižené černé vlasy, jež se jí ježily do všech stran. Byla štíhlá a drobná, neměla proti provazům, jež ji poutaly šanci. Přesto sebou odhodlaně házela sem a tam, až se jí zařezávaly do kůže. Vzpurně ječela, zahlédl na jejích tvářích slzy.
Zkrotit se ji pokoušely dva mohutní svalovci s rozzuřenými výrazy v ošklivých tvářích.
"Nemůžeš čekat, že půjdou dobrovolně, ty idiote!" vzkřikl mužík v zakrváceném hábitu, jež se Petrovi ani v nejmenším nelíbil. Dlouhán se na něj zamračil a něco si zamumlal pod vousy.
"Přejdeme k činům." řekl mužík a mnul si ruce. V jeho obličeji se objevil zákeřný škleb. "Můj hák!" přikázal a natáhl dlaň. Petr překvapením vykulil oči, když mu dlouhán vložil do ruky dlouhý kovový hák s nabroušeným krotem. Žena na lůžku sebou zazmítala ještě zuřivěji. Nikterak jí to však nepomohlo. Rozmáchl se, aby ji umlčel, v tom okamžiku Petr vyskočil ze svého úkrytu.
"Nechte ji." zahřměl. Nikdo však jakoby jej neslyšel.
Ozval se srdceryvný skřek a odporný mlaskavý zvuk, jak se hák zabořil do ženina těla. Petr se otřásl odporem, nedokázal ale od scény otrhnout oči. Muž jí zabodl hák přímo do hrudi! Nyní s ním všemožně kroutil a škodolibě se pochechtával při pohledu na ženin bolestný výraz ve tváři. Potom trhl rukou a všude kolem se rozprskla krev. Dlaní z jejího těla vyjmul pumpující lidské srdce, z něhož v čůrcích kapala na podlahu krev.
Petr zděšeně udělal krok vzad, ohlédl se a spatřil mrtvolu muže s hnědými vlasy a bledou pletí, jehož si předtím nevšímal. Podíval se pozorněji a z hrdla se mu vydral výkřik. Nemohl tomu uvěřit. Papírová jmenovka na zápěstí to však potvrzovala.
Pomalu sklonil hlavu a rukama si odkryl bundu, již měl na sobě. Prsty nahmatal prohlubeň a polkl. V hrudi mu zela díra. Nyní už věděl, proč jej skupinka neslyšela a dál pokračovala ve vraždě. Ta mrtvola na lůžku...byl totiž on!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 14. října 2012 v 12:46 | Reagovat

Tahle věta tam asi nepatří: "Petr překvapením vykulil oči, když mu dlouhán vložil do ruky dlouhý kovový hák..." Ale jinak je to dobře napsané. Podobně prý v Číně kšeftují s orgány.

2 tajomna tajomna | Web | 14. října 2012 v 13:54 | Reagovat

no ten koniec som nečakala a to väčšinou mám nos na príbehy :) rozhodne dobre npísané, v napätí až do konca :)

3 Emily Emily | Web | 2. listopadu 2012 v 22:40 | Reagovat

Jeej, překvapivé :-) ale dobré!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama