Marilyn

21. října 2012 v 16:19 | Em |  Zpovědnice

Ještě jsem sem nic nenapsala, tak jsem se rozhodla, že napíšu krátkou jednorázovku. Příběh o holce, jménem Marilyn. Poslední dobou jsem nějak nepsala ani sama pro sebe, že bych si napsala jen tak krátký příběh, abych se vypsala. Tak tady jsem si to vynahradila. Nějak jsme do toho zakomponovala sama sebe. Doufám že se vám to bude líbit.


Otevřela oči, zmizeli kulisy snů a nastala realita. Realita, před kterou se schovávala za spánek. Zhluboka se nadechla a zkusila ještě na chvíli zavřít oči. Snažila ještě usnout, ještě na chvíli se schovat. Jenže místo spánku se dostavily myšlenky. Myšlenky, které byly součástí reality. Reality, které se bála. A tak vstala, a místo přemýšlení si zapálila svíčku. Otevřela deník, do kterého si psala všechny své pocity a rozhodnutí. Čekala, že všechny černé stránky, které popsala, budou rázem bílé, a nic z toho co udělala, řekla nebo rozhodla se nestalo. Jenže všechno bylo jinak. Škoda, že ten deník, poté co spadl do vany nevyhodila. Položila hlavu do dlaní a vydechla prosté "bože". Zamrkala na stránky. Poslední dobou se vůbec nechápala. S nikým se nerozuměla, každý se jí protivil, všichni se jí zdáli špatní. Nikdo jí nechápal, ani holka co si říkala její nejlepší kamarádka. Spíš se s ní jenom hádala.
Ještě před dvěma měsíci mohla mít kohokoliv koho chtěla, ještě před měsícem mohla mít vše, na co jsi ukázala. A teď? Jako by to nebyla ona. Všechno co řekla, udělala nebo rozhodla byl špatně. Všichni jí ze všeho vinili. Jako by jen ona byla tou špatnou.
Její bývalí kluk začal chodit s její nejlepší kamarádkou. Myslela si, že se z toho zblázní. Každý den je viděla, jak se k sobě mají. Všichni na ni postupně zapomínali, byli jen s těmi, kteří jim nic nekazili. Marilyn se cítila jako nepotřebná. Každá její kamarádka by dala ještě před měsícem cokoli za to, aby mohla s Marilyn být, mluvit nebo se jen poradit. Ještě před měsícem každá holka, chtěla od Marilyn poradit co si vzt do školy nebo na rande, jak se namalovat a co říct nebo rozhodnout. Mrzelo ji, že vlastně už skoro neexistuje. Vždyť všechny osoby měla pořád strašně ráda.
Nejraději by teď zabořila hlavu do jeho hrudníku. Pořádně by ho k sobě přimkla, načichla vůni jeho deodorantu a vychutnávala si tu chvíli, kdy je v jeho hlavě. Byl tak vysoký, že i když si vzala podpadky, pořád byl o hodně vyšší. Byl roztomilý když se smál jejím vtipům, byl sladký když ji objímal a říkal že ho přitahuje. I když byli jeho blond vlasy úplně zgelované, milovala, když se v nich mohla hrabat čechrat je. Byl nádherný když ji hladil po obličeji a smál se tomu, že má skvělý úsměv.. Milovala jeho smysl pro módu, který byl džíny a tričko (většinou růžové). Milovala ho, ale při tom nechápala, jak ji může najednou ignorovat, když jí říkal že je krásná. Když jí říkal že je kočka.
Nechápala všechny které milovala. Občas je nenáviděla, občas milovala. Někdy si říkala, proč vlastně žije, když o ní nikdo nejeví zájem. Když se na ni všichni vykašlali, nikdo ji nechtěl vyslechnou a radši si byl se svou drahou polovičkou. Ale zároveň všechny omlouvala, a hlavně ho, i když věděla že je to obyčejný kluk, kter se na ni prostě vykašlal. A čím víc jí toho mrzelo, tím víc brečela po nocích. A tím víc se stávalo z milé, velmi vtipné, hezké a přátelské holky ubrečená, smutná a nechápající troska. Jenže jak se vrátit na začátek toho dobrého??
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 21. října 2012 v 17:38 | Reagovat

Napsala jsi to hezky a myslím, že tak se cítí čas od času každá holka, protože tento věk je věkem konkurence a většina holek nemá zábrany urvat té druhé kluka.

2 Em Em | Web | 21. října 2012 v 17:44 | Reagovat

Děkuji moc. Nevím, i když jsem na ni  naštvaná, tak ji pořád beru jako kamarádku. Sice nechápu jak mi to mohla udělat, ale snažím se s tím vyrovnat.

3 Shie Shie | Web | 21. října 2012 v 19:56 | Reagovat

Bože můj! Ty jsi umělkyně! :) Perfektní! :))

4 Em Em | Web | 21. října 2012 v 20:01 | Reagovat

Děkuji moc :) Když mám špatnou náladu, tak moc přemýšlím a většinou z toho vznikne povídka, která se nějak prolíná s mým životem :)

5 Jannie Jannie | Web | 21. října 2012 v 20:50 | Reagovat

Velice silné. Taky se mi něco podobného stalo, i když to trvalo jen krátce. Jen chci podotknout, že mi tam docela vadily ty hrubky, tak propříště:))

6 Infinity Infinity | Web | 21. října 2012 v 22:10 | Reagovat

Jestli tohle opravdu zažíváš, tak je mi to moc líto. :(
Ale je to krásně napsané. :)

7 Em Em | Web | 22. října 2012 v 17:38 | Reagovat

[5]: Janie :DD promiň, ale prostě to jsem celá já, jsem vždycky v takové euforii, že na ně zapoměnu :D

[6]: No, každý člověk si tím asi projde. Podle mě si tím musí projít každý, aby měl větši radost z dobrých věcí. Upřímě, jsem typ člověka, kterého špatná nálada moc dlouho nedrží. Poslední dobou dělám výjimky. Jinak moc děkuji :)

8 Jannie Jannie | Web | 23. října 2012 v 13:57 | Reagovat

[7]: Jo, moc dobře tě známe :D ale z pohledu kvality, je to velmi dobré dílo, silné a citově založené, hezké fakt :))

9 Scriptin - z knihovny Scriptin - z knihovny | Web | 23. října 2012 v 15:42 | Reagovat

Abych řekla po pravdě, tak onen pocti jsem měla skoro celou základku...
Anyway, dílko je velmi vydařené a jen doufám, že sebe si tam zakomponovala co nejméně, jinak doufám, že se cítíš líp :)

10 Em Em | Web | 23. října 2012 v 16:31 | Reagovat

[8]: Jannie děkuju moc :)

[9]: No, asi v 75% se v tom vidím, ale jinak mě to období začíná pomalu přecházet, a začínám být zase ztřeštěná :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama