Říjen 2012

Pocity z nové školy

23. října 2012 v 21:05 | Jannie |  Zpovědnice
Cítím se asi jako ten medvídek...Kde jsem a co tady dělám?

Sáhodlouze jsem se rozepsala o svém nynějším životě gymplačky a o pocitech, jež mě na nové škole doprovázejí. Prosím alespoň o pár čtenářů, kteří, pokud zažívali stejně, ať napíšou své rady, jak se vyhrabat z té strašné počáteční úzkosti, únavy a psychické zátěže a nevyváženosti.


Marilyn

21. října 2012 v 16:19 | Em |  Zpovědnice

Ještě jsem sem nic nenapsala, tak jsem se rozhodla, že napíšu krátkou jednorázovku. Příběh o holce, jménem Marilyn. Poslední dobou jsem nějak nepsala ani sama pro sebe, že bych si napsala jen tak krátký příběh, abych se vypsala. Tak tady jsem si to vynahradila. Nějak jsme do toho zakomponovala sama sebe. Doufám že se vám to bude líbit.

Alkohol

20. října 2012 v 22:17 | Jannie |  Téma týdne
Alkohol
(říjen 2012)

Zdál se jako vhodný objekt
zaujal na první pohled.
Barva, vůně, všechno ok
nesmysl nedát si lok.

Nejdřív v hrdle opojně pálil
účinek se trošku vzdálil
Každý říká, pojď sem, zvu tě.
nevzdávám se oné chutě.

Výsledek mě mate však
místy se mi mlží zrak.
Nohy se mi kolem pletou
na záchodky za mnou metou.

Zbytek se mi v mlze ztrácí
moje ústa věčně zvrací
žaludek se všemu vzpírá
po všem zbývá černá díra.

Těžká jsou rána opilcova
nezmohu se na žádná slova.
Ten neřád skolil kdekoho
ten neřád jménem alkohol.

Projekt Kritika - Sám v márnici

13. října 2012 v 21:11 | Jannie |  Jednorázovky

Povídka, kterou jsem napsala do projektu Napiš a získej kritiku. Kritiku od Beatrix a Sherillyn najdete zde.

Petr vlastně ani netušil, co na tom podivném místě dělal. Vypadalo to tady jako v nemocnici. Všude kolem něj se rozprostírala oslňující běloba. Nepamatoval si, jak se sem dostal, procitl z hlubokého spánku a jeho mysl zahalovala mlhavá rouška nevědomí. Chtěl pryč, ale neznal cestu. Navíc mu neměl kdo poradit; nikde nebylo ani živáčka. By tam sám.
Zaujaly jej dvojité dveře na samém konci chodby. Nijak se nelišily od těch ostatních. Nějakým záhadným způsobem jej ale lákaly. Vstal a zatočila se mu hlava. Pocítil podivnou únavu, avšak pomalu se plížil dál.
Vstoupil dovnitř. Nejdříve byl zmatený, pomalu si zvykal na všudypřítomné šero. Potom si však uvědomil, na jakém místě se to octl a přidušeně vykřikl. Kam jen dohlédl v matném světle skomírající žárovky, všude se nacházeli podlouhlá lůžka na kolečcích. Na každém z nich leželo nehybné lidské tělo. Kolem se vznášel těžký mrtvolný puch. Byl v márnici!
Trvalo dlouho, než se ochromen odhodlal udělat pár kroků vpřed. Pomalu procházel mezi lůžky a přejížděl po nich očima. Pokaždé spatřil ten samý výjev. Mrtvolu s dírou v hrudi, jak jim někdo vyřízl srdce. Byly to ženy i muži. Každému z nich se v očích zračil výraz čirého děsu. Každý z nich měl na zápěstí papírový náramek se svým jménem.
Pocítil strach a tak se otočil k úprku, ale uvědomil si, že již není sám. Za dveřmi se ozývaly rozzuřené hlasy, ženský křik a drnčení koleček. Zvuky potyčky. Nevěděl, co dělat, ale rozhodně nechtěl, aby ho tu takhle přistihli, ať to byl kdokoliv. Právě včas se vrhl za jedno z lůžek, jehož prostěradlo bylo sesunuté na stranu, takže ho částečně zakrývalo.
V tom kamžiku zaslechl ránu, jak lůžko narazilo do otvíracích dveří a kodrcavě vjelo dovnitř.
"Jak máme pracovat, když sebou tahle hází!" sykl tvrdý mužský hlas. Ozvaly se vzpíravé zvuky.
Pomalu vykoukl zpoza mrtvoly na lehátku a spatřil hrůznou scénu. Na lůžku, jež před sebou tlačil vychrtlý mužík v bílém zakrváceném hávu, ležela připoutaná žena. Byla mladá, sotva dosáhla dospělosti. Měla na krátko střižené černé vlasy, jež se jí ježily do všech stran. Byla štíhlá a drobná, neměla proti provazům, jež ji poutaly šanci. Přesto sebou odhodlaně házela sem a tam, až se jí zařezávaly do kůže. Vzpurně ječela, zahlédl na jejích tvářích slzy.
Zkrotit se ji pokoušely dva mohutní svalovci s rozzuřenými výrazy v ošklivých tvářích.
"Nemůžeš čekat, že půjdou dobrovolně, ty idiote!" vzkřikl mužík v zakrváceném hábitu, jež se Petrovi ani v nejmenším nelíbil. Dlouhán se na něj zamračil a něco si zamumlal pod vousy.
"Přejdeme k činům." řekl mužík a mnul si ruce. V jeho obličeji se objevil zákeřný škleb. "Můj hák!" přikázal a natáhl dlaň. Petr překvapením vykulil oči, když mu dlouhán vložil do ruky dlouhý kovový hák s nabroušeným krotem. Žena na lůžku sebou zazmítala ještě zuřivěji. Nikterak jí to však nepomohlo. Rozmáchl se, aby ji umlčel, v tom okamžiku Petr vyskočil ze svého úkrytu.
"Nechte ji." zahřměl. Nikdo však jakoby jej neslyšel.
Ozval se srdceryvný skřek a odporný mlaskavý zvuk, jak se hák zabořil do ženina těla. Petr se otřásl odporem, nedokázal ale od scény otrhnout oči. Muž jí zabodl hák přímo do hrudi! Nyní s ním všemožně kroutil a škodolibě se pochechtával při pohledu na ženin bolestný výraz ve tváři. Potom trhl rukou a všude kolem se rozprskla krev. Dlaní z jejího těla vyjmul pumpující lidské srdce, z něhož v čůrcích kapala na podlahu krev.
Petr zděšeně udělal krok vzad, ohlédl se a spatřil mrtvolu muže s hnědými vlasy a bledou pletí, jehož si předtím nevšímal. Podíval se pozorněji a z hrdla se mu vydral výkřik. Nemohl tomu uvěřit. Papírová jmenovka na zápěstí to však potvrzovala.
Pomalu sklonil hlavu a rukama si odkryl bundu, již měl na sobě. Prsty nahmatal prohlubeň a polkl. V hrudi mu zela díra. Nyní už věděl, proč jej skupinka neslyšela a dál pokračovala ve vraždě. Ta mrtvola na lůžku...byl totiž on!

Hledání

6. října 2012 v 14:10 | Jannie |  Básničky
Hledání
(červen 2012)

Hledala začátek
nalezla konec

Hledala pravdu
a nalezla zmatek.

Hledala múzu
našla však chaos

Hledala štěstí
a nalezla hrůzu.

Hledala odpověď
našla jen otázku

Hledala vítězství
nalezla porážku

Hledala radu
našla však domněnky

Hledala růže
nalezla pomněnky

Hledala, hledala,
neustále, nepřestávala

Pak hledala slunce
a našla nebe

Hledala přítele
nalezla tebe.

Oblíbené blogy

5. října 2012 v 19:07 | Jannie

Oblíbené blogy
¨