Čas plyne stále rychleji...

7. května 2013 v 13:58 | Jannie


..čas utíká. Přímo prchá! Alespoň tak mi to připadá. Ještě nedávno jsem byla malý prváček, který se třásl při každém pohybu. Teď jsem v závěru prvního ročníku na gymnáziu a pořád to na mě působí, jako zálěžitost dne. A přitom uběhlo celých deset let...
Potkala jsem spoustu nových lidí, zažila jsem hodně věcí, ať už zlých či dobrých. Některé jsem přešla bez povšimnutí, další na mně zanechaly stopu, kterou nikdy nesmažu. V hloubi duše si pamatuju všechny, ale ne na všechny ráda vzpomínám. Ať už je to jakkoliv, tito lidé, zážitky, události, zkušenosti a vše, co jsem prožila, ze mě udělalo to, co jsem dnes. Nevím, zda je výsledek dobrý či špatný, protože každý má ze sebe kousek z obou a je těžké poznat, co převažuje.
Každopádně jsem vděčná za svůj život. Třebaže to tak poslední dobou nevypadalo, jsem opravdu ráda, že žiju. A že mám osud ve svých rukou, že mohu něco změnit, že nejsem pouze loutka na provázcích. A já tuto šanci vezmu a využiji ji. Nebudu se jen dívat. Budu konat. Alespoň trochu vylepším svět.
Tohle beru jako opožděné novoroční předsevzetí. Je to něco jako pravidlo, které nelze porušit, je to zákon. Piště si, co chcete, ale tohle přiznání je posvátné. A jestliže za chvíli změním názor a opět se ze mě stane pesimista, aspoň vím, jak ty pocity vrátit.
A čas si může utíkat jak chce.
 

Výstřednost - další lidská zbraň

29. března 2013 v 14:35 | Jannie |  Téma týdne
Kdo se dneska těší velké pozornosti? Kdo je oblíbený nebo nenáviděný? Ten, kdo je výstřední.
Jste jen obyčejná šedá myš, která čeká, až příjde vaše místo na slunci? Nebuďte naivní, to se samo od sebe nikdy nestane. Musíte pro to udělat něco, co změní pohled jiných lidí na vás. Co z vás udělá jedinečnou osobnost, originál. Vy jím jste sice už od začátku, ale nikdo si toho v tom zástupu podobných lidí nevšimne. Změňte vlasy, styl oblékání, styl života, možná i povahu a chování. Pohled, jakým se díváte na ostatní. Změňte všechno, jinak se úspěchu nikdy nedočkáte, pokud takoví nejste odjakživa. Ale to neříkám proto, že by to tak bylo správně; každý má být přece sám sebou. Říkám to, k čemu nás nutí dnešní svět, doba, společnost. Hrát to.
Výstřednost je vstupenka do vyššího levlu. Lady Gaga nemůže být tak oblíbená jen kvůli své hudbě; díl úspěchu nese její výstřední styl, netypické oblečky a chování. Je to její zbraň, jak na sebe upozornit. Je to zbraň všech.
Victor Hugo také nebyl obyčejný. Chodil si po domě nahý a bylo mu to jedno. Nebo Michael Jackson - ten dokonce neobyčejně zemřel.
Svět vždycky a všude hledá výstřednost. To je krutá realita. Neprosadíte se tím, že budete sami sebou někde v rožku luštit křížovky a doufat v zázrak. Chce to činy. Chce to výstřednost.
Nebo můžete sedět na zadku a žít klidný domácký stereotypní život.

Sherlock

24. února 2013 v 16:18 | Jannie |  Recenze a kritiky

Seriál, který vás může zklamat jedině zatím nedostatkem zveřejněných dílů. Jinak je to brilantní verze Sherlockových záhad zasazená do 21. století. Nechybí moderní technika a všelijaké vymoženosti. V jednom z dílů má i jistou vedlejší roli Česká republika. A veškeré dění je naplněno akcí a Sherlockovými vtipnými poznámkami.
Na tomto seriálu se mi líbí, že vždycky odhalí, jak na co Sherlock přišel. Sherlockův charakter je vykreslen bravurně, zkrátka, arogantní, ale nadpřirozeně chytrý chlápek. Jeho přítel doktor Watson nemůže chybět a trpělivě snáší Sherlockovy chmurné náladý v obdobích, kdy se nenaskytuje žádný "vhodný" případ i jeho nedostatek taktu k ostatním. Problém je, že pro Sherlocka není dobré téměř nic, musí to být co nejvíce zamotané a geniální. Pokud takový případ objeví, má druhé Vánoce.
O tyto případy se stará zejména pan Moriarty, jenž na Sherlocka sice nejednou vyzraje, avšak Sherlock má vždy po ruce druhou kartu.
Nechybí ani paní Hudsonová, kterou Sherlock nejendou vytočí. Koho by například nenaštvalo, když jeho spolubydlící střílí v jednu ráno s pistole do zdi nebo hraje na housle kvílivé skladby plné smutku?
A setkáme se i s obávanou Irene Adlerovou, jež by mohla Sherlockovy hravě konkurovat ve schopnostech. Ačkoliv se na scéně objeví jen v jednom díle, ty následujícím jsou jí poznamenané. Uvrhne mistra dedukce do pochybností a jak už známe, ona je jediná žena, kterou by byl schopen tento ledovec obdivovat.
Samozřejmě tu má určitou roli u Sherlockův bratr Mycroft, který i zásadně pozmění bratrův osud.
Pokud jste tento seriál viděli, dáte mi za pravdu, že jde o jedinečné zpracování; co víc si může člověk v moderní době přát? Pokud ne, vřele doporučuji. Přímo vám přikazuji, abyste se na to podívali :D. Směsice vtipu vás nenechá příliš pohroužit do mnohdy strašidelnýhc případů, což je jedině dobře. Já, jako celkem strašpytel tohle oceňuji.
Přímo se třepu na třetí sérii, která se sice neobjeví hned tak. A opět se klaním A. C. Doylovi za tento geniální dar světu.

PS: Tisíceré díky Kačce K., která mě na Sherlocka upozornila a s níž můžu o přestávkách poklidně probírat Sherlockovy hlášky a znovu a znovu jej obdivovat.

Pokud i přesto nevěříte v můj úsudek, přesvědčte se zde: http://www.csfd.cz/film/281729-sherlock/
A pokud jste připraveni stát se jedním z Sherlockových fanoušků, tak zde: http://www.sledujuserialy.cz/sherlock/serie-1
 


Realita

6. února 2013 v 10:37 | Jannie |  Téma týdne
Tentokrát krátká básnička k tématu týdne s neobvyklým veršem. Snad se zalíbí :)
PS: Nemyslete si, že moje stanovisko je jenom negativní. Realita vždy nemusí být zlá, ale přece jen není to, co jsme si vysnili.

Realita

V bílém šatu drsná dáma
která jen zdánlivě krásně působí
nejdřív ošidí tvé smysly, zrak
pak uvrhne tě do neznáma.

Oklame tě lichotkami
pentle štěstí vplete do vlasů
a ty vděkem skláníš svůj hřbet
před šatem této skvostné dámy.

Pak blažený čas nepravý
zmízí, když prozřením ti zjasní zrak
hle, krkavec v černém hnusném šatu
teď stojí místo královny.

Není to dáma, ani skvost
nýbrž realita pouhá
svým klamem zasadí ostrou ránu
a připraví tě o radost

Williamův zákon- IV.kapitola

23. ledna 2013 v 18:32 | Em |  Williamův zákon

Tentokrát se to trochu více rozjede, přeji hezké počtení...

Změna je život

23. ledna 2013 v 10:37 | Jannie |  Téma týdne
Proč si v životě zoufáme? Proč se strachujeme? Proč se bojíme, pláčeme, radujeme ale i milujeme a nenávidíme? Proč hořekujeme nad nespravedlností a křivdou? Vše kvůli změně.
Každý z nás v životě jistě prožil období, které se zdánlivě podobalo dokonalosti. Naší nejhorší obavou bylo, zda bude dobrý oběd nebo jestli se nám podaří písemka z matematiky. Svět se zdál z každého pohledu růžový a my mu vřele předávali své úsměvy. Byli jsme spokojení, jak se školou tak osobním životem, rodiče nás ničím netrápili, kamarádi se veselili s námi, ve vztazích to klapalo, jak nejlépe to šlo. Prožívali jsme týdny nerušené radosti a štěstí a ani nepomysleli na to, že by to období mohlo někdy skončit. Pak ale přišel kámen v úrazu v podobě změny. Buď byla malá, nebo přicházela ve vlnách, každopádně to zcela narušilo náš každodenní řád a pořádek v životě, naši rovnohváhu a spokojenost. A je jedno, zda byla dobrá nebo špatná. Zasáhla nám do života a my to buď vnímali těžce nebo ne.
Poznáváte? Určitě ano. Každá změna nějak zapůsobí. Mohli bychom se do nekonečna dohadovat, jestli mají změny v úmyslu jen nám ubližovat. Protože ať přijde jak dobrá změna chce, pak se objeví další, horší, která všechno zničí.
Když jsem odcházela ze základní školy a nastupovala na střední, ty měsíce byly zatím nejtěžší v mém životě. Vypořádat se s veškerým tím tlakem a v neposlední řadě si zvyknout na to, že už to není jako dřív, je tak těžké. Něčekala jsem, jak prudce mě to zasáhne a byla jsem naivní, že jsem si myslela, že to nějak přejde. Stálo mě to tolik ještě dětských slz, ale teď už bych se opravdu označila za dospívající osobu. Protože jakkoliv ta změna byla tvrdá a neústupná, přinesla mi do života zkušenost. A když už nemám tu skvělou inteligenci, tak alespoň zkušenosti.
Pokud si to vůbec můžu dovolit, chci vám dát radu; nebraňte se změnám. Ať už dobré, nebo špatné, stejně jednoho dne příjdou. Nenechte se jimi proto obcházet. Je jen na vás, zda vás srazí na kolena, nebo vám sotva způsobí nějakou újmu. Každopádně změna je život a když už jsme přijali ten těžký úkol, abychom ten život prožili, nežijte stereotypně. Někdy je potřeba si změny utvářet sami.

Zapomnění - 4.kapitola

13. ledna 2013 v 20:57 | Jannie |  Zapomnění
A další kapitolka po delší době :))



Zapomnění - 3. kapitola

24. prosince 2012 v 16:14 | Jannie |  Zapomnění
Další kapitolku vám dávám jako dárek pod stromeček :) Za chvíli mě čeká štědrovečerní večeře, takže se nebudu dlouho zdržovat. Šťastné a veselé a hlavně si odpočiňte a užijte svátky.. Dobrou chuť :))


Kam dál